Kubánští emigranti nejednotní v názoru na americkou vstřícnost ke Castrovi
Rozhodnutí administrativy Baracka Obamy navázat diplomatické vztahy s Kubou se setkává přímo ve Spojených státech s velmi rozporuplnými reakcemi. Rozdělená je i kubánská diaspora na Floridě.
Na začátku roku proběhl průzkum, který ukázal, že zatímco čtyři z pěti Kubánců mladších 30 let na Floridě podporují obnovení diplomatických vztahů, u starší generace je to méně než polovina. A zejména lidé, kteří mají osobní vzpomínky na to, co se dělo v roce 1952, kdy se Castrův režim dostal při převratu k moci, jsou víc než kritičtí. Dagoberto Garces označuje Obamův krok za zločin. V roce 1952 Garcesovým rodičům zabrali při revoluci kliniku i s veškerými úsporami. O deset let později ho rodiče poslali do Spojených států v průběhu tzv. operace Petr Pan. Dnes je mu 71 let. O pět let starší Jose Menendez hořce popisuje: „Co dali oni? Nic. Co jsme dali my? Všechno.“ Mladí Kubánci jsou ale často uvolněním poměrů přímo nadšení.
Do diskusí se zapojili také politici. Republikánský senátor za Floridu Marco Rubio, sám hispánského původu, se dostal do sporu plného štiplavých výroků se svým spolustraníkem Randem Paulem. Pro oba šlo s velkou pravděpodobností už o předzvěst předvolební kampaně před prezidentskými primárkami, oba politici by se totiž chtěli ucházet o křeslo prezidenta USA v roce 2016. Rubio novou kubánskou politiku americké vlády ostře zkritizoval, za což se dočkal označení „izolacionista“. Paul připojil otázku, k čemu je držet se padesát let embarga, když na Kubě nic nezmohlo. Rubio odpověděl jednoduchým: „Jako mnoho lidí neví, o čem mluví.“